Forró: baião, xote, xaxado a quadrilha.

Forró není jen hudba a tanec, je to kolébka duše.

Vedle samby je forró druhým nejrozšířenějším hudebně taneční kulturou Brazílie. Zatímco samba je spojená s městem, karnevalem, pestrobarevným sporým oděním přitažlivých tanečnic, tak forró se spojuje s venkovem, červnovými slavnostmi svatého Jana, kostkovanými dlouhými sukněmi, koženými klobouky a šátky na krku. Zatímco samba se tancuje solitérně v zběsilém skákavém rytmu, tak forró je párový tanec, který má v Brazílii pověst stylu, který „vláčí nohy po zemi“.

Každá hudba nese rysy země a společnosti, kde vyrostla. Forró pochází s brazilského Severovýchodu, administrativního regionu, který se rozkládá na východ od Amazonského pralesa k pobřeží Atlantského oceánu a zahrnuje několik různorodých klimatických pásů táhnoucích se od severu na jih. Mezi palmovými lesy na západě a bujnou vegetací při pobřeží na východě se nachází oblast sertão, jejíž název se vyvinul z označení desertão, který jí dali portugalští kolonizátoři konfrontovaní s jejím nehostinným, až pouštním charakterem. Česky se oblast může nazývat podle jejího typického porostu buš; etymologicky nejpřiléhavější by ji bylo označovat „pustina“. Sertão je krajina, která se na polovinu roku proměňuje v pustinu, zatímco druhou polovinu roku to je ráj na zemi. Je to totiž oblast již určují extrémní výkyvy podnebí: období nesmírného sucha, kdy se typický porost promění ve vyprahlou zkroucených suchých větví a zaprášených kaktusů, a období dešťů, kdy se s navrácenou vodou v řečištích zazelenají pláně, na niž se vyhání dobytek na pastvu.

Není divu, že tato země, jejíž obyvatelé v některých oblastech dodnes bojují se suchem o holé přežití, zrodila tanec, který „vláčí nohy po zemi“.

Slovo forró souhrnně označuje několik odlišných rytmů: baião, xote, xaxado a quadrilha. Základem je čtyřdobý baião tancovaný v párech ve dvou variantách: dva kroky napravo a dva kroky doleva, nebo dva kroky vpřed a dva kroky vzad, přičemž uprostřed se lehce zhoupnou boky. Xote je tentýž rytmus jako baião, akorát je pomalejší, ploužák mezi brazilskými rytmy. Xaxado je původně ryze mužský tanec, který tancovali brazilští zbojnící canguaceiros. Quadrilha je kolektivní tanec, který zpodobňuje určité téma a v němž tanečníci mají rozmanité role; neboť je to tanec choreograficky velmi bohatý, obsahuje postavu vyvolávače, který určuje, jakou figuru mají tanečníci právě provést. 

Jestliže forró svými kroky připomíná polku, jeho zvuk je naprosto jedinečný. Nástrojové obsazení tradičního forró sestává z tahací harmoniky (v brazilské portugalština existuje vedle běžného acordeão také lidové označení sanfona), velkého bubnu zabumba (na který se hraje ve stoje oběma rukama ze dvou stran) a trianglu; k těmto se ještě někdy připojují primitivní housle rabecca.  

Ikonou tradičního forró je hudebník a skladatel Luiz Gonzaga. Díky jemu a dalším skvělým muzikantům jako Dominguinhos, Jacskson do Pandeiro nebo Mestre Ambrósio si forró získalo oblibu i u mladých lidí z měst. V 90. letech tak v São Paolu vzniklo hnutí forró universitário, které objevilo kulturní dědictví brazilského Severovýchodu a aktivně na ně navázalo. Nejenže vnikaly mladé hudební skupiny napodobující zvuk tradičních kapel, ale také se objevilo forró electrónico, díky němuž zejména se forró dostalo z venkovských veselic do hitparád brazilského rádia.

Avšak tímto zpopularizováním se forró také hodně zbanalizovalo: jak hudba, tak poezie se v případě leckterých kapel výrazně zploštila, aby se zalíbila masovému publiku. Postavou, která dala tradičnímu forró moderní zvuk, ale zachovala jeho zemitou tresť, je hudebník a skladatel Gilberto Gil, který se aktivně zúčastnil snad všech revolucí v brazilské hudbě druhé poloviny 20. století. Byl u zrodu bossa-novy, která smísila tradiční sambu s jazzem, účastnil se hnutí Música popular brasileira, které se proslavilo pochodem proti elektrické kytaře uspořádaným v roce 1968, a byl také členem proudu Tropicália, které si elektrikou kytaru prosadilo a přivedlo do brazilské hudby rock. Svou hudební dráhu začal Gilberto Gil, který se narodil v roce 1942 v Bahii, právě u stylu forró. Pod vlivem nahrávek Luize Gonzagy se naučil na akordeon a během své hudební kariéry interpretoval řadu Gonzagových skladeb a napsal řadu vlastních.

Ve skladbě Odkud pochází baião Gilberto vystihuje tresť stylu forró: magickou sílu tohoto rytmu, který je obživou srdce.

Gilberteo Gil: Odkud pochází baião 

Přeložila Lucie Koryntová

Pod udusanou hlínou země, kde se tančí,

dýchá výživa živená božím dechem

a stoupá nohama tanečníků, když znenadání

vyletí z harmoniky až do chlapcova srdce.

Pod udusanou hlínou země, kde se tančí,

jako by Bůh vyzařoval silnou energii,

která stoupá ze země

a proměňuje se ve vlny baião, xaxado a xote,

které houpají copem dívky. Té radosti!

Odkud pochází baião?

Pochází z udusané hlíny.

Odkud pocházejí xote a xaxado?

Pocházejí z  udusané hlíny.

Odkud pochází naděje, ta výživa prostírající zeleň tvých očí po plantáži?

Ó, ó

Pochází z udusané hlíny.

Autorka článku: Lucie Koryntová