Samba a Bossa-Nova

Říci, co je samba není tak jednoduché, protože samba je mnohočetná. Existuje spousta jejích druhů lišících se harmonií, rytmem, nástrojovým obsazením… Historie samby začíná kdesi u jejích kořenů v Africe, odkud byla černošskými otroky přesazena do Brazílie, a směřuje přes moderní variace jako samba-rock nebo samba-funk do současnosti, kde ji neustále mladí hudebníci rozvíjejí.

Začněme uprostřed dějin samby, u bossa-novy. Bossa-nova se zrodila na konci 50. let, kdy skupina hudebníků jako João Gilberto, Tom Jobim, Johnny Alfa, João Donato a další začali pod vlivem amerického jazzu přetvářet tradiční sambu v nový styl: hlasitost se ztišila, rytmus se zvolnil, pěvecký hlas upustil od dramatické expresivity a přiklonil se k modulaci mluvené řeči a poezie zanechala srdceryvné tragičnosti a nechala se okouzlovat dary všedního dne. S hudební, výrazovou a básnickou proměnou samby je spjata její proměna sociální. Z kopců Ria de Janeira, kde ji v nuzných obydlích favel hrálo prosté a chudé - většinou černošské - obyvatelstvo, sestoupila samba na pláž, kde se stala zábavou bezstarostné mládeže bohaté střední vrstvy. Samba, která doposavad vznikala ze svízelné životní situace jako povyražení navzdory či lamentace, se se nyní stala potěšením z nabízených krás. Jestliže však zmizelo zoufání nad těžkostí nabýt denního chleba, téma stesku po uprchlé lásce zůstalo.

Básníci bossa-novy tedy neuvízli na mělčině bezstarostnosti, neboť v houpavém rytmu jejich písní se k potěšení z krás mísí melancholie z vědomí, že krásy stejně jako přicházejí, tak i pomíjejí, a že jako jsou na dosah ruky, tak jsou i nedostupné. A tak stejně jako u jejich předchůdců se v jejich poezii mísí - tak typicky brazilsky - radost s pláčem, stesk s úsměvem...

Tresť bossa-novy vystihuje Samba de Benção (Žehnající samba), jejíž hudbu složil Baden Powell a text napsal básník a diplomat Vinícius de Moares. V textu písně, která je vlastně návodem na dobrou sambu, vzdává Vinícius de Moares hold svým předchůdcům, všem velkým mistrům samby jako byli Cartola, Pixinguinha, Noel Rosa, Ary Barosso… a pozdravuje své současníky, jako jsou Antonio Carlos Jobim (autor světově proslulé skladby Garrota da Ipanema z roku 1964) nebo João Gilberto (autor první ze skladeb bossa novy z roky 1956 okouzlující svou jednoduchostí Bim Bom). Podle Vinicia, který miloval vše, co život přináší, lásky i rozchody, musí dobrá samba obsahovat i trochu smutku, vždyť smutek je součástí života stejně jako radost. 

Ať už promluví Vinícius sám v prvním českém překlad Žehnající samby:

Žehnající samba (Přeložila Lucie Koryntová)

Zpěv

Radovat se je lepší, než být smutný,

radost je nejlepší věc na světě,

je to jako mít světlo v srdci.

Ale abys udělal sambu plnou krásy,

musíš do ní přidat trochu smutku,

musíš do ní přidat trochu smutku,

jinak neuděláš sambu, kdepak.

Řeč

Jinak by to bylo jako milovat ženu, která je jen hezká

Žena totiž v sobě musí mít

cosi, co přesahuje krásu,

cosi smutného,

cosi, co pláče,

cosi, co si stýská,

poddajnost zraněné lásky,

krásu pocházející ze smutku

z vědomí, že je ženou

stvořenou jen k tomu, aby milovala,

pro svou lásku trpěla

a byla ztělesněným odpuštěním.

Zpěv

Udělat sambu není jako vyprávět vtip,

takhle udělaná samba, nestojí za nic.

Dobrá samba je druh modlitby,

neboť samba je smutek, který kolébá,

a ve smutku je vždycky naděje,

ve smutku je vždycky naděje,

že jednoho dne smutek pomine.

Řeč

Jako ty lidi tady kolem,

co si zahrávají se životem.

Pozor, kamaráde!

Život je k tomu, aby sis ho považoval,

a opravdu máš jen jeden,

dokonce dva, což je fajn.

Nikdo mi nebude říkat, co musím,

aniž by mi dokázal to, co je už dokázané,

s jistotou potvrzenou v archívu nebe

a níže podepsanou: Bůh!

Zavedená firma!

Příteli, život není sranda,

život je umění setkávání,

ačkoli je v životě tolik rozcházení.

Vždycky v něm bude nějaká žena, která na tebe bude čekat

s očima plnýma něhy

a rukama plnýma odpuštění.

Dej do svého života trochu lásky

jako do své samby.

Zpěv

Dej trochu lásku do svého rytmu

a uvidíš, že nikdo na světě nepřekoná

krásu, která je v sambě, opravdu.

Neboť samba se zrodila v Bahii,

a jestliže je dnes bílá v poezii,

jestliže je dnes bílá v poezii,

je pořádně černá ve svém srdci.

Řeč

Například já, Kapitán lesa,

Vinicius de Moraes,

básník a diplomat,

nejčernější běloch Brazílie

v přímé Šangóově linii, saravá!

Žehnám ti, Paní,

největší ialorišá Bahie,

země Cymmiho a Joãa Gilberta,

žehnám ti, Pixinguinho,

který jsi na svou flétnu vyplakal

všechny mé bolesti lásky,

žehnám ti Sinhô, žehnám to Cartolo,

žehnám to, Ismaeli Silvo,

požehnání tobě, Heitore dos Prazeres,

žehnám ti, Nelsone Cavaquinho,

žehnám ti, Geraldo Pereiro,

žehnám ti, můj dobrý Cyro Monteiro,

i tobě, synovče Nony,

žehnám ti Noeili, požehnání tobě, Ary,

žehnám vám, všem velkým

sambistům Brazílie,

bílé, černé i míšenecké,

krásné jako měkká pleť Oxuma,

žehnám ti, mistře Antonio Carlosi Jobime,

kolego a drahý příteli,

který jsi se mnou zcestoval tolik věcí,

a ještě jich tolik zbylo k zcestování,

žehnám to Carlinhosi Lyro,

stoprocentní kolego,

ty, který spojuješ čin a cit dohromady

s myšlenkou,

žehnám to, žehnám ti, Badene Powelle,

mladý příteli, mladý kolego,

který sji udělal tuhle sambu se mnou,

žehnám ti příteli,

žehnám ti, mostře Moacire Santosi,

nejsi sám, ale mnohý jako

moje Brazílie s mnohými svatými

včetně mého Svatého Sebastiãa.

Saravá! Žehnám, neboť už musím jít,

už se musím rozloučit sbohem.

Zpěv

Dej trochu lásku do svého rytmu

a uvidíš, že nikdo na světě nepřekoná

krásu, která je v sambě, opravdu.

Neboť samba se zrodila v Bahii,

a jestliže je dnes bílá v poezii,

jestliže je dnes bílá v poezii,

je pořádně černá ve svém srdci.

Autorka článku: Lucie Koryntová